V uplynulé sezoně jsi kromě juniorek trénoval také elévy. Po letech jsi tak opustil kategorii starších žáků. Co tě k tomuto rozhodnutí přimělo?
Ta myšlenka vzešla z mé strany. U starších žáků už jsme s Romanem Kremeníkem nějakou dobu působili a řekli jsme si, že by to chtělo nový impuls. Začít zase tvořit úplně novou generaci hráčů a navnímat všechny změny, které se v této kategorii za poslední roky udály. Potvrdilo se mi, že ta dnešní generace je už trošičku jiná než před osmi lety.
V čem je ta dnešní generace elévů jiná?
Dětem často chybí větší motivace. Dřív tam bylo pár jedinců, které jsme do toho museli trošku dokopávat, ale většina přirozeně chtěla – měla v sobě vnitřní motor a touhu na sobě makat.
Dnes je to vlastně přesně obráceně. Pár hráčů se sice chce cíleně zlepšovat, ovšem u řady elévů necítíme takovou chuť a radost z pohybu, což by u elévů měl být naprostý základ.
Jsou tam i nějaké další rozdíly?
Změnu vidím i v samostatnosti hráčů. Dřív to na nich rodiče nechávali mnohem víc, třeba už odmalička jezdili kluci na turnaje sami. Dnes je samostatnost dětí daleko menší a spoustu věcí za ně obstarají rodiče.
Na tom se teď budeme snažit zapracovat, s Faltym už tvoříme i dokument určený ke vzdělávání rodičů. Z mého pohledu je samostatnost klíčová.
Jak se u elévů snažíte tu motivaci nakopnout?
Hledáme cesty, aby to děti především bavilo. V tomhle věku je to často o tom, aby děti chytly chuť něco dělat, a je vlastně úplně jedno, jestli to je florbal, fotbal nebo hokej. Já osobně budu v těch nejmladších kategoriích vždycky podporovat multisport, aby byly děti všestranné a o sportovní kariéře se rozhodly až později.
Co přesně tedy funguje?
Tréninky doplňujeme spoustou her a soutěží, aby z toho měly děti emoce a větší nadšení. Hodně dnešním dětem chybí to dřívější přirozené prostředí, kdy se sebraly a šly si samy zahrát fotbal na plácek. I proto teď v trénincích čistého florbalového drilu spíše ubývá a snažíme se to nahrazovat formou her.
Postupem sezony se do toho přidávala snaha naučit je klíčové florbalové dovednosti, pohybové schopnosti a další věci. Ale primárně chceme u dětí zažehnout ten vnitřní motor pro sport.
Jaký jste v tomhle udělali progres za uplynulou sezonu?
U řady hráčů je oproti začátku vidět větší chuť. Projevilo se to i v herním progresu. Letos jsme navíc vedle tradičních trojkových zápasů poprvé přihlásili i čtyřkovou soutěž. Tam jsme vybírali hráče na základě výkonnosti, docházky a celkového přístupu.
Kluci, kteří tam jezdili, se hodně posunuli. Nebojí se hrát s míčkem, jsou aktivní směrem do napadání. Klíčové věci se do hry evidentně propisují. S herním projevem panuje velká spokojenost.
Někteří z elévů pojedou za odměnu i na jarní turnaje. Jaké máte v plánu?
Vyrážíme s elévy na Nisu do Liberce s výběrem hráčů z našich dvou celků. Věřím, že to pro nás bude super akce, která nás hodně stmelí a pomůže klukům k rozvoji samostatnosti. Naším cílem na turnaji určitě není ho vyhrát – chceme si hlavně zahrát těžké a kvalitní zápasy a odvézt si spoustu zážitků.
Potom se už naplno rozjede příprava na příští sezonu. U jakých kategorií budeš pokračovat?
Zůstávám pouze u jedné kategorie – nadále budu hlavním trenérem juniorek, kde pokračuji v započaté práci. Měl bych tak mít více prostoru na pozici šéftrenéra mládeže.
Co přesně obnáší práce šéftrenéra mládeže?
Pravidelně chodím dohlížet na tréninky mládeže. Po nich dám vždy trenérům zpětnou vazbu a proběhne k tomu diskuze. Sleduji taky mládežnické turnaje a zápasy, které potom s trenéry probíráme.
Letos jsme k tomu s Faltym nastavovali klubovou koncepci do příštích sezon. Každý trenér od nás dostane ucelenou složku s přesným plánem, jak by měla práce v jeho kategorii vypadat.
Změní se od příští sezony nějak tvoje šéftrenérská práce?
Jelikož už nebudu mít tréninky třikrát týdně s elévy, tak se dostanu mnohem častěji na tréninky ostatních kategorií. Chceme vytvořenou koncepci dostat z papíru do reálného tréninkového procesu. To bude teď můj hlavní úkol.