Debut v repre = premiérový gól! Nominace? Byl jsem v šoku, popisuje Přemek Hanzlík

Přémo, velká gratulace k prvnímu startu za juniorskou repre. Kdy ses o pozvánce do národního výběru dozvěděl?

Zjistil jsem to úplně na poslední chvíli. Hlavní trenér reprezentace Ladislav Štancl mi napsal, že mu vypadl jeden hráč kvůli nemoci. V tu chvíli si už kluci na repre srazu vybalovali na hotelu.

Čekal jsi, že taková nabídka může přijít?

Byl jsem hodně v šoku a určitě jsem to nečekal, protože ta akce už byla odstartovaná. Byl jsem překvapený, ale pak jsem to nějak zpracoval. Taková nabídka se neodmítá, vzal jsem ji a šel jsem tomu naproti.

Byla to rána z čistého nebe, nebo tam předtím nějaká komunikace s národním týmem probíhala?

Na každou akci předtím jsem byl nominovaný jako náhradník. To znamená, že jsem byl vždycky v čekací listině, že když někdo vypadne, tak pojedu. Ale takhle po zahájení jsem netušil, že je vůbec možné být povolán.

Trenéři v Hradci s tím byli v pohodě?

Kontaktoval jsem Pokyho a ten mi pogratuloval, popřál mi hodně štěstí a pustil mě bez problémů.

Jak tě na repre srazu přijala kabina? Předpokládám, že jsi z předchozích kempů talentované mládeže už nějaké kluky znal…

Většinu kluků jsem už normálně znal. Bylo to takové zvláštní, protože jsem věděl, že ti kluci už mají spolu něco za sebou, ale normálně mě vzali k sobě a přijali mě bez problémů.

Vzali si tě trenéři stranou a dali ti nějaké speciální pokyny?

Trenéři mi na začátku vysvětlili, co ode mě potřebují. Pak jsem měl i schůzky s trenérem přímo ke hře. Vysvětloval mi taktiku a celkově strukturu hry, abych pak do toho mohl zapadnout.

Měli jste v programu i nějaké aktivity mimo florbal?

V pátek dopoledne jsem absolvoval první trénink, který byl veřejně dostupný a přišly se na nás podívat i malé děti ze školky. Potom následovala autogramiáda, kde jsme podepisovali fotky a další věci. Takže jsem i někomu dával autogram, což byl nezvyk.

Jinak to ale od začátku směřovalo k tomu, že budeš hrát v neděli proti Švýcarsku?

Hned na prvním tréninku mi řekli, že v pátek proti Finsku hrát nebudu, že to mám z tribuny jen okoukat. A že v neděli budu hrát celý zápas. Kluci často hráli jen půlku zápasu, já jsem dostal plný počet minut.

Jak bys porovnal tempo zápasu, ať už třeba s 1. ligou mužů nebo s nejvyšší juniorskou soutěží?

Je to diametrální rozdíl. Už na trénincích to bylo absolutně něco jiného, ale právě díky tomu jsem se dokázal na zápasové tempo adaptovat.

Byla tam nějaká nervozita? Koukal jsem, že do haly v Prostějově dorazilo 600 diváků…

Hala byla plná, ale nervozitu jsem moc necítil. Na začátku jsem měl docela dřevěné ruce, ale potom jsem se dostal do tempa a všechno bylo v pohodě.

Při debutu jsi vstřelil premiérový gól. Jak ses k té situaci dostal? Obránci se normálně do takových pozic nedostávají…

Šli jsme na buly na středu hřiště. S klukama jsme si předem řekli, že půjdeme hned do presu. To po nás trenéři chtěli – hodně presovat. Agresivně jsme na ně nalezli a já jsem jako levý bek dostupoval v prostoru před bránou. Kluci v první vlně vypresovali míček a pak už na mě čekala snadná práce. Debut a hned první gól – byl jsem neskutečně nadšený.

Měli jsme celkové zhodnocení akce i samotného zápasu, ale konverzaci z očí do očí jsme už neměli.

Věříš, že by někdy mohla zase nějaká nominace přijít?

Doufám v to. Je tam hodně lidí, co se tam točí. Opravdu velká konkurence – hodně kluků hraje v Superlize, nebo někde v zahraničí. Start se mi docela povedl, takže naději na nějaké pokračování mám.

Nakonec se vrátíme k Hradci. A-tým bez tebe těsně nezvládl zápas s Bulldogs, ale výsledkově se mu tento rok daří. Co jste podle tebe zlepšili, že najednou dokážete výhry sbírat?

Konečně si sedly lajny. A taky mi přijde, že celkový přístup všech hráčů se zlepšil. Všichni jsme víc disciplinovaní a na tréninku víc jezdíme. V zápasech potom hrajeme více týmově. To nám pomáhá i v třetích třetinách, které předtím nebyly úplně dobré. Držíme jako tým a jsme schopni to dotáhnout do vítězného konce.