Cesta do play-off: #86 Vojtěch Rusin

Vojto, po přestupu ze Rtyně do Hradce Králové jsi zažil svou první sezonu v 1. lize. Jak bys popsal rozdíly mezi těmito dvěma týmy/soutěžemi a co pro tebe znamenal přestup do klubu, který má ambice do 3 let postoupit do nejvyšší soutěže?

Ahoj, pro mě je to poměrně těžké hodnocení, protože to byla i moje první sezóna v divizi. Ale co jsem tak chodil na kluky koukat v průběhu předešlých sezón, řekl bych, že se úroveň 4. nejvyšší soutěže zvedla. Samozřejmě první liga je rychlejší, hraje se více do těla, ale není to nic, na co bych nebyl zvyklý. Co se týká rozdílů mezi týmy, asi největší je v účasti na trénincích. Tím, jak je Hradec větší město i klub, je snazší sehnat hráče. Úroveň ve Rtyni není vůbec špatná, v loňské sezóně nám postup unikl až v posledním rozhodujícím utkání – v prodloužení s Královským Dvorem. Doufám, že parta, která se tam za několik let vybudovala, vydrží, a jednou se budu moct vrátit na florbalový důchod, nebo třeba i dřív – člověk nikdy neví. Co pro mě znamenal přestup? Upřímně, po zranění jsem hodně přemýšlel, jestli se budu chtít ještě vrátit do nějaké vyšší soutěže. Ve Rtyni mi skoro nic nechybělo – parta skvělá, diváci nás podporovali, ambice na postup jsme také měli. Pořád jsem měl v hlavě myšlenku, jestli to není škoda. Přeci jen, z nejvyšší soutěže do divize je to celkem skok, a musím se přiznat, že mi ty tréninky celkem chyběly. Nabídku z Hradce jsem měl už asi rok a nakonec jsem se rozhodl ji přijmout. V Hradci studuji, měl jsem tu i byt, dávalo mi to všechno smysl – a teď jsem rád, že jsem se rozhodl takto. O ambicích samozřejmě vím a jsem rád, že klub má takové cíle – bez nich by to nešlo. Je před námi ale ještě spousta práce, jak na hřišti, tak v hlavách.

Máš za sebou 42 zápasů v nejvyšší soutěži, kde ses dokázal prosadit s 14 kanadskými body. Jak ti tyto zkušenosti pomohly v 1. lize a co si myslíš, že můžeš týmu přinést?

Velkou část z těchto zápasů jsem byl pouze náhradníkem, byl jsem ještě mladý a sbíral hlavně zkušenosti. Přijal svou roli v týmu a byl vůbec rád, že mohu trénovat (jednalo se totiž o období korony, hrála se pouze superliga). Myslím si, že každý mladý hráč by si měl zažít období, kdy starším připravuje ovoce a točí pití. Naučí ho to pokoru ke starším a dost tím i dospěje. Když už jsem dostal stabilně prostor v základní sestavě, tak jsem bohužel sezónu nedohrál. V Ostravě jsem se zranil a na déle než rok mohl odložit florbalky do skříně. Zkušenosti jsem sbíral třeba od Martina Zozuláka nebo Jakuba Buriana, což si myslím, že je poměrně kvalitní zdroj. Rád bych tyto zkušenosti zužitkoval hlavně ve finální části sezóny, kterou dost často rozhodují maličkosti. Ale není to jen o mně, v týmu máme spoustu zkušenějších hráčů, od kterých se mám stále co učit. Takovým nepsaným pravidlem play-off, převážně v NHL je, že ho vyhrává obrana. A ve florbale tomu není jinak. I Když to Maty Velc neslyší rád, tak je to bohužel pravda. Rád bych týmu pomohl v defenzivní fázi hry, na které musíme ještě hodně zapracovat. Dostáváme strašné množství branek a jestli tento fakt nezměníme, tak v play-off hodně rychle narazíme.

Tento rok tě čeká první play-off v 1. lize. Jak se na tuto zkušenost těšíš a co pro tebe znamená hrát o postup do vyšší fáze soutěže? Jakého soupeře by sis přál do čtvrtfinále ty osobně?

Na play-off se těším hodně, je to přeci jen vrchol sezóny. Není to jako v základní části, ve které hrajete 26 zápasů a když se nějaký nepovede, tak to zase tolik nevadí. Tady se opravdu počítá každý zápas a bod do série. A samozřejmě vidina možného postupu, mám to rád. Hrát o postup je krásné, ale je zde spousta ALE. Na postup musí být připraveni ne jen hráči, ale i klub. Sezóna v nejvyšší souteži je finančně extrémně náročná. Trochu mě v tomto mrzí přístup Českého florbalu, který se snaží dělat z florbalu sport, kterým ještě není. Ať se nám to líbí nebo ne, tak finance ke sportu prostě patří a když tam nejsou, tak se z něj nedá dělat sport jako je například fotbal nebo hokej. Některé podmínky pro účast v nejvyšší soutěži jsou naprosto absurdní a dle mého by měl být postup do nejvyšší soutěže pro týmy čest a radost. A ne, že musí přemýšlet, zde si mohou účast v superlize dovolit nebo se tím akorát zadluží. V této sezóně jsem zažil premiéru v hradeckém dresu, ale také na spoustě nových hal, kde jsem dosud nehrál. Troufnu si říct, že minimálně na polovině palubovek jsem nikdy neměl možnost se ukázat. V první lize hraje hodně týmů z pohraničí, takže účast v ní někdy připomíná skupinovou turistiku po České republice. Vzhledem k tomu, že je to má první sezóna a s většinou soupeřů jsem odehrál pouze 2 zápasy, tak se mnou dost možná hodně spoluhráčů nebude při výběru soupeře úplně souhlasit. Já osobně bych se nezlobil, kdybychom ve čtvrtfinále narazili na jednoho z dvojice Butchis/Ústí.

V neděli vás čeká klíčový zápas proti 4. týmu tabulky – Butchis. Jak se cítíš před tímto zápasem a co musí být podle tebe klíčové, abyste vyhráli a posunuli se na čtvrtou příčku?

Jak jsem psal již v předchozí otázce, Butchis bych si přál do čtvrtfinále play-off, takže se na zápas těším. Doma jsme je dokázali porazit 8:4, musíme se od toho zápasu odrazit a přivézt tři body i z nědělního střetu. Klíčové bude plnit pokyny trenérů, myslím si, že máme taktickou přípravu na soupeře většinou velmi dobře zvládnutou, takže to bude už jen na náš, co na hřišti předvedeme.

Tato sezóna je pro tebe velmi úspěšná, s průměrem více než 1 kanadský bod na zápas (25 KB za 21 zápasů). Jak hodnotíš svoje dosavadní výkony, a co bys ještě rád vylepšil před nadcházejícím play-off?

Děkuji, vždycky je na čem pracovat. Začátek sezóny a celá letní příprava byly hlavně o hledání ideálních formací pro tým. Máme mnoho velmi šikovných hráčů, takže trenéři před sebou neměli vůbec snadný úkol. Myslím si, že to ale zvládli velmi dobře. I když je někdo třeba méně spokojený, stále hrajeme týmový sport, ve kterém to tak prostě občas je. Každý z nás musí přijmout svou roli v týmu a bojovat pro něj. Já osobně jsem za naši formaci velmi rád. Myslím si, že jsme udělali obrovský pokrok, sehráli se a jsme platní pro tým. Kanadské body tolik neřeším, nebudu ale lhát, že mě netěší, když v zápase nějaký ten bod zaznamenám. Je to taková odměna za odvedenou práci. Každopádně mnohem důležitější jsou týmové body do tabulky, tohle si musíme všichni směrem k play-off uvědomit.

Jak hodnotíš týmovou chemii v aktuálním složení? Vypadá to, že tým je sehraný a má na to, aby v play-off mohl dojít daleko. Jak se díváš na šance Hradce v nadcházejících týdnech?

Jsem rád, že postupně doléčujeme všechna zranění a doufám, že žádná už nepřijdou. Kvůli nim jsme totiž mnoho zápasů odehráli v improvizovaných formacích, takže ta chemie třeba nebyla taková. Směrem k vrcholové části jsme si dali za cíl ustálení sestavy, abychom byli co nejvíce sehraní a mohli trénovat tak, jak budeme v play-off hrát. Zatím se nám to daří, a pokud budeme makat jako doteď, tak věřím, že bychom mohli dojít daleko. Uděláme pro to všechno.