Návrat z Finska! Věřím, že dokážu být přínosem, hlásí David Krása

Davide, vítej zpátky pod Bílou věží. Jaké to je být zase doma?

Zatím super. Vrátil jsem se v neděli a v pondělí jsem byl poprvé na tréninku. Hráli jsme hlavně tři na tři, takže to byl docela záhul. Jinak to ale bylo fajn.

Od září jsi byl na Erasmu, konkrétně jsi studoval ve vnitrozemním městě Jyväskylä. Jaké to bylo?
Moc jsem si to užil. Primárně jsem tam nešel ze studijních důvodů, ale kvůli tomu, abych si zkusil žít v jiné zemi. Při studiu magistra to byla poslední šance někam vyjet, tak jsem ji využil. Strávil jsem tam čtyři měsíce. Bylo to hodně odlišné od Česka.

V čem konkrétně?
Určitě v cenách – všechno je dost drahé. A pak hlavně klid. I u nás je relativně klid, ale tam je to úplně jiný level. Přijdeš do autobusu a slyšíš spadnout špendlík – finské děti snad ani nebrečí (usmívá se).

Hrál jsi tam i florbal za tým O2 Jyväskylä. Jaké to bylo po sportovní stránce?
Bylo to hodně jiné. Trénoval jsem s týmem U22, protože A-tým byl totálně narvaný hráči. Ve městě totiž dříve působily dva týmy, ale ten v nejvyšší lize po minulé sezoně krachl. Spousta hráčů tak přešla právě do mého klubu. Áčko letos hrálo druhou nejvyšší soutěž a mělo obrovskou kvalitu. Bylo by velké překvapení, kdyby nepostoupili.

Jak na tom byla úroveň tvojí soutěže?
Úrovní to bylo zhruba jako Národní liga u nás. Bylo to složené z kluků, co se nevešli do A-týmu a z nejlepších hráčů U22.

V čem byl finský florbal jiný než český?
Hodně v tom, že se tam skoro neřešila taktika. V tom jsme podle mě v Česku dál. Oni jsou ale úplně jinde v individuálních dovednostech, rychlosti na míčku a technice. Když to vezmu z pohledu taktiky a tvrdosti, tam jsme zase lepší my.

Tvá hra je z velké části založená na tvrdosti. Jak to ve Finsku brali?
Bylo to zajímavé. Už ve druhém zápase jsem šel na dvojku za vrážení (směje se). Ale spoluhráči to spíš oceňovali. Byli rádi, že tam mají konečně někoho, kdo to pořádně řeže.

Co ti tahle zkušenost dala do budoucna?
Hodně jsem se musel zaměřit na věci, které mi zas tolik nejdou – hlavně jak se vypořádat s rychlostně vybavenými hráči. V tom mi to hodně pomohlo. A ty moje silné stránky, jako tvrdost, tam byly hodně vidět.

Sledoval jsi během Erasmu dění v Hradci?
Sledoval, ale bohužel výsledkově to není ono. Viděl jsem i některé zápasy a myslím si, že spousta z nich mohla dopadnout úplně jinak. Tabulkově bychom na tom měli být líp.

Čím bys mohl týmu především pomoct?
Myslím si, že můžu pomoct hlavně atmosférou v týmu – podporou, energií. A na palubovce především v defenzivě. Sbírám kanadské body jednou za uherský rok, takže spíš chci řídit hru dozadu, blokovat, podporovat a řezat.

Nebojíš se konkurence? Na pozici beka se letos vystřídalo už deset hráčů, kteří mají ambici hrát v základu…
Konkurence tam je a tak to má být. Máme hodně šikovné beky. Určitě se budu rvát, abych si místo v základu vybojoval. Věřím, že dokážu být týmu přínosem a do sestavy se propracuju.

Měl jsi to předem domluvené, že se po návratu zapojíš zpátky do A-týmu?
Jo. Bavili jsme se o tom, že jakmile se vrátím, zapojím se zpátky do tréninkového a potom i do zápasového procesu. Finsko byla dobrá volba – jeden ze států, kde jsem mohl florbalově zůstat na solidní úrovni.

Jak probíhal tvůj návrat do Hradce?
Původně jsem měl přijet až 17. prosince, ale zvládl jsem dřív školu i testy, tak jsem přijel už v neděli. Klukům jsem nic neříkal, takže byli možná trochu překvapení, že mě viděli. Hlavně jsem ale cítil, že jsou rádi, že jsem zpátky.

Máš představu, kdy bys mohl naskočit do zápasu? Třeba už v sobotu ve Znojmě?
Byl bych rád, kdybych se dostal do sestavy už ve Znojmě. Co se týče výkonnosti, to je na mně. Ale jak rychle se vyřídí mezinárodní transfer, to už neovlivním. Jsem tam na listině, ale jestli to bude vyřízené do soboty, to ví jenom Bůh a kluci na Mezinárodní florbalové federaci. Já v to srdečně doufám. Minimálně na první domácí zápas v lednu by už mělo být všechno hotové.